Josef Sátora je v pětadvaceti letech nejmladším hradišťským zastupitelem.


Josef Sátora je v pětadvaceti letech nejmladším hradišťským zastupitelem. V současnosti dálkově studuje filozofii na Ostravské univerzitě.

„Po úspěchu na studentské vědecké konferenci jsem dostal příležitost studovat jeden semestr na University of Aberdeen ve Skotsku, což je jedna z nejstarších univerzit v Británii. Mimo studia se věnuji práci pro senátorku Hanu Doupovcovou a působím jako republikový místopředseda Mladých sociálních demokratů,“ prozradil Sátora, který je navíc členem výboru pro cestovní ruch a informace zastupitelstva Zlínského kraje. Byl jedním ze zakladatelů studentského parlamentu v Uherském Hradišti. Při středoškolském studiu na střední průmyslové škole v Uherském Hradišti čtyři roky učil děti v zájmových kroužcích práci s počítači.

Jak dlouho se pohybujete v politice?

„Věci veřejné“ mě zajímají už dlouho. Zhruba před třemi lety jsem se začal aktivně zapojovat do procesu dění na uherskohradišťské radnici. Mou první příležitostí byla práce v kontrolním výboru zastupitelstva města. Získal jsem zde celou řadu zkušeností a posbíral mnoho informací a podnětů, které mohou být stavebními kameny pro mou další práci v této oblasti.

Kudy vedla vaše cesta až do uherskohradišťského zastupitelstva?

Politiku a správu veřejných věcí jsem začal vnímat a zajímat se o ni v poměrně hodně raném věku. Proto jsem byl například jedním ze zakládajících členů studentského parlamentu v Uherském Hradišti a jsem opravdu rád, že tahle instituce dodnes velmi aktivně působí. Před zahájením studií na vysoké škole jsem byl na delší brigádě v Londýně a tam jsem poznal, že řadu věcí lze dělat jinak, než je u nás běžné. V sociální demokracii jsem nastoupil na „učňovská léta“ k paní senátorce Haně Doupovcové, která mně trpělivě a systematicky předává své bohaté zkušenosti, za což jí velmi děkuji. Jsem opravdu rád, že mi na samém počátku dala svou důvěru. Odtud pramení má touha po aktivní roli v oblasti veřejného života.

Cítíte své mládí jako handicap, nebo naopak devízu?

Svůj věk vnímám jednoznačně jako velké pozitivum. Ve svých pětadvaceti letech se cítím plný energie, odhodlání a touhy poznávat a učit se. Ale tak by to snad v tomhle věku mělo být, nebo se pletu?

V které oblasti regionální politiky se cítíte „jako ryba ve vodě“?

Ani v jedné. Stále jsem ve fázi sbírání zkušeností, a i když snad již mám jisté základy, bylo by ode mě nemístně pyšné, kdybych se pasoval do role znalce v jakékoliv odbornosti. Potřebuji se učit – a teď nemám na mysli jen školu a knihy. Vlastní životní zkušenosti jsou prý nejlepším vzděláním.

Kdybyste nebyl sociální demokrat, dokázal byste se ztotožnit s vizemi jiné strany?

Myslím, že každá moderní politická strana nabízí v jisté formě pozitivní program. Hledal jsem však takové uskupení, které je schopné těchto kladů společnosti přinést co nejvíc, a to bez ohledu na věk, vzdělání a sociální postavení. Sociální demokracie proto byla jasnou volbou.

Jak se na vaši politickou kariéru dívá vaše nejbližší okolí?

Pokud bych neměl pevné a semknuté rodinné zázemí, pak bych zcela jistě nebyl tam, kde nyní jsem. Rodiče mě vždy plně podporovali v mé práci, za což jsem jim neskonale vděčný. Myslím, že i přátelé mi drží palce, alespoň se tak soustavně tváří. Volební lístky jsem jim opravdu nekřížkoval…

Mladý člověk má řadu koníčků. Čemu se, kromě politiky, věnujete vy?

Rád chodím běhat, snažím se o to každý den. Jenom doufám, že v brzké době nikoho nenapadne dávat betonový podklad na druhý břeh Moravy, jak je tomu u Starého Města. Myslím, že by za to byli vděčni všichni běžci, se kterými se zde potkávám. Protipólem uvedeného je jiná má záliba – četba s pohárkem kvalitního vína.

Změnilo vám zvolení do zastupitelstva nějak váš denní rytmus, potažmo život?

Každá veřejná funkce je pouze jakousi dočasnou zápůjčkou a takto k té své přistupuji. Nechci kvůli členství v městském zastupitelstvu nějak zásadně měnit svůj život – ostatně k tomu ani není důvodu. Politika v kombinaci s Uherským Hradištěm je již poměrně dlouho součástí mé každodennosti, tohle zůstává a zůstane neměnné, bez ohledu na to, zda jsem momentálně „řadovým občanem“ či jedním ze sedmadvaceti zastupitelů.

Stanovil jste si nějaký cíl, kterého byste chtěl v zastupitelstvu dosáhnout?

V jedné starší písničce skupiny Mňága a Žďorp se mimo jiné zpívá, že „i cesta může být cíl“. Chtěl bych být pro své město užitečným, to je můj cíl. Tedy nikoliv dosažení či naplnění jednoho konkrétního bodu či úkolu, ale systematická práce ve prospěch spoluobčanů. Ta myšlenka může vypadat poněkud nabubřele, ale já to myslím – ne, upřímně by asi nebylo to pravé –, myslím to, co říkám vážně. Budu začínat postupnými kroky, jako je například snaha o to, aby bylo na internetových stránkách města zveřejněno, jak který zastupitel kdy hlasoval, a především, aby tyto informace byly veřejně a lehce občanům dostupné. Na ustavujícím zasedání zastupitelstva jsem inicioval změnu jednacího řádu tak, aby součástí povinného zápisu byl i průběh hlasování, teď už jej jen po každém zastupitelstvu nechat veřejně vyvěsit. O to chci nyní usilovat.

Existuje něco, o čem byste řekl, že vás v komunální politice opravdu „štve“?

Poslední čtyři roky se na uherskohradišťské radnici nesly ve znamení totální ignorace politické opozice. Koalice tlačila věci, na nichž jí záleželo, svými šestnácti hlasy bez jakékoliv diskuse a ohledů na názor opozičních zastupitelů. Pokud toto chování bylo někomu prospěšné, pak byli občané našeho města až na posledním místě. Arogance, přehlížení a zaměňování práv s povinnostmi jsou tím, s čím se nikdy nesmířím. Hrubě mi například vadí, že nejsou na webových stránkách města zveřejňovány zápisy z rady města, ani městem uzavřené smlouvy. Tyto informace mají charakter veřejných dokumentů, tedy se na ně nemohou vztahovat žádné doložky o obchodním tajemství a mlčenlivosti. Občané mají právo znát vše, a to bez zdlouhavého dotazování. Sám jsem městu hrozil správní žalobou, když mi úředníci nechtěli poskytnout informace k rekonstrukci historického domu U Sovy. Za způsob, jakým tato akce probíhá, udělil ÚOHS městu pokutu. Já i ostatní občané máme právo vědět, kdo udělal chybu, která nás všechny stála peníze ve formě pokuty. Všichni máme právo vědět, jaká opatření byla přijata, aby se podobná situace neopakovala.

Myslíte, že vás lidé do zastupitelstva zvolili díky dobré pozici na kandidátce, nebo víte i o nějaké konkrétní skupině lidí, která vás podpořila či podporuje?

Nemyslím si, že by šesté místo bylo nějak nadstandardní, a navíc je zcela běžné, že díky preferenčním hlasům se skáče do čela i z nižších pozic na kandidátce. Někdy tomu bývá také naopak a výjimkou není ani propadnutí lídra na nevolitelné místo. O nějaké speciální nebo snad masivní podpoře nevím, ale postupně mi bylo řečeno, že jsem jako kandidát do zastupitelstva zaujal celou řadu mladých lidí, například ze studentského parlamentu, ale i z mého okolí.

Co byste označil jako největší problém Uherského Hradiště?

Půl rok jsem studoval ve Skotsku a s přáteli jsme nezřídka trávili společný čas na trávě v parku. Toto samé prožívám, když přiletím do Londýna, Paříže či kdekoliv jinde ve světě. Uherské Hradiště se stává městem mladých lidí, avšak schází zde prostor pro odpočinkové vyžití. Máme krásný park ve středu města u obchodní akademie a dalším pak jsou Smetanovy sady. Pokud má probíhat rekonstrukce Masarykova náměstí a uvažuje se o tom, že Nádražní ulice bude pouze pro pěší, neznám vhodnějšího místa, kde by mohla být hudba, výstavy a prostor pro setkávání všech generací. Něco jako Hyde Park v Londýně.

Jaký je váš postoj ke zpoplatnění parkovacích míst ve městě? Řada obyvatel projevuje nevoli. Co vy na to?

Nevnímám to jen jako problematiku zpoplatněných parkovacích stání ve městě, ale jako komplexní problematiku parkování automobilů vůbec, a to včetně okrajových částí města. Zářným příkladem jsou Štěpnice. Minulé vedení radnice prodalo tamní hlavní parkoviště soukromé firmě. Soukromá společnost má sice povinnost vybudovat parkovací dům, avšak v horizontu deseti let. Pokud dojde, byť jen teoreticky, k dočasnému uzavření parkoviště, pak ve Štěpnicích nastane krizová situace. Míst obdobného charakteru je v Hradišti více. Parkování na náměstích v centru města musí být dražší než třeba v Mařaticích, tomu rozumím. Současně ale musí být rovněž nabídnuta levnější a odpovídající alternativa. Před prudkým zdražením parkovného se mělo uvažovat o vyřešení dopravní situace a u kolejí budovat parkovací dům o několika podlažích s mnohem větší absorpční kapacitou. Samotné zdražení parkovného bez dalších opatření a kroků je především nekoncepčním řešením. Velký problém s parkováním očekávám po otevření nového aquaparku. A pokud nenastane, tedy pokud návštěvníci nepřijedou a nezahltí Hradiště svými vozidly, nastane problém zcela jiného rázu – rentabilita tohoto areálu.

Město otázka aquaparku skutečně rozděluje . Myslíte, že jej Hradiště potřebuje? Je to dobrá investice v dnešní době?

Nyní už musíme brát na vědomí fakt, že aquapark je téměř postavený a na tom lze těžko co měnit. Samotnou výstavbu vnímám pozitivně především díky nižší ceně oproti původnímu koaličnímu záměru. Sociální demokracie v tomto směru odvedla velký kus práce. Zaráží mě však vysoká cena dodatečných prací, která se již nyní pohybuje v řádu osmimístných čísel. Otázku potřeby podobného areálu ve městě zodpoví návštěvníci – pokud bude plno, pak občanům asi toto zařízení chybělo. Nejsem si vůbec jist tím, že předpoklady o návštěvnosti, které byly jedním z argumentů při prosazování tohoto diskutabilního projektu, tedy že tyto předpoklady dojdou svého naplnění. Nechme se překvapit, a pokud se deklarované počty návštěvníků naplní, tím lépe, rád uznám svůj omyl.

 

SLOVÁCKÝ DENÍK

MARTIN NEVYJEL

http://slovacky.denik.cz/tydenik_slovacko/tydenik-rozhovor-satora-20101119.html

 

zpět na seznam článků
 
© 2018 Josef Sátora   |   administrace